Historie

Počátky
Historie knihovnictví, nebo také veřejného čtenářství v Novém Městě nad Metují, se počíná ve slavném revolučním roce 1848. Již od počátku 19. století, od okamžiku, kdy začaly první národně-osvobozenecké snahy, bylo příslušníkům české inteligence – učitelům, uvědomělým úředníkům a spisovatelům jasné, že vzdělání nejširších vrstev nebude možno dosáhnout bez veřejně přístupných knihoven.
Cestou k tomuto cíly se zpočátku staly soukromé knihovny zmíněných společenských vrstev, později školní knihovny, dále knihovny českých čtenářských spolků a společností a konečně obecní knihovny, zakládané v městech i ve větších obcích.

 

Slovanská lípa
I v Novém Městě nad Metují byla tedy roku 1848 založena čtenářská společnost Slovanská lípa. Zájemci se scházeli v učebně první třídy školy a pročítali časopisy. Pro politické šikanování však společnost brzy zanikla. Již tehdy stál za těmito čtenářskými snahami tehdejší novoměstský děkan Jan Karel Rojek (1804–1877), který na zdejší faře působil od roku 1829 a postupně zde plně rozvinul svou vlasteneckou a kulturní činnost. Vždy důsledně dbal na to, aby i ti nejchudší měli volný přístup k českým knihám.

Čtenářská besídka
K novému roku 1862 sepsal prohlášení o Čtenářské besídce. Rozhodl se poskytnout čtenářům své vlastní knihy, časopisy a noviny, které odebíral. Byly to převážně tiskoviny pojednávající o hospodářství, řemesle a obchodu. Začalo se číst 5. ledna 1862. Knihy a časopisy byly připraveny ve škole, nesměly se brát domů a četlo se každou neděli a o svátcích vždy po odpoledních bohoslužbách.

 

V provolání ke čtenářům Rojek mimo jiné napsal: „Doba nynější více nad jiné dovolává se toho, aby lid český náš za příčinou vlastního blahobytu hleděl se vzdělati ve věcech hospodářských, řemeslnických, obchodních a nad to i čistě lidských a křesťanských. Potřeba toho citelná způsobila, že rozličnými spisy v mateřském jazyku našem vydávanými přiměřené ponaučení se rozšiřuje. Však náklad na spisy takové jest poměrně tak veliký, že mnozí, kteří po vzdělání touží, z nedůstatku prostředků peněžitých musejí se jich odříci … To rozjímaje pomýšlel jsem na zavedení spolku čtenářského …“

Tento Rojkův pokus však bohužel také neměl dlouhého trvání, protože téhož  roku byl přeložen na jinou faru.

Čtenářská beseda
V červenci roku 1871 byla ve městě konečně založena Čtenářská beseda. Měla 60 členů a knihovnu o 285 svazcích. Půjčování knih a schůzky probíhaly v obecním hostinci v přízemní místnosti.
Čtenářská beseda pořádala i různé zábavy, koncerty a plesy. Významným předsedou Čtenářské besedy byl ředitel obecné školy Jan Klos (1841–1929). Vedl také městskou kroniku a od roku 1906 i městský archiv. Je autorem spisu Paměti města a zámku Nového Města nad Metují z roku 1922.

Spolkové knihovny
V posledních třiceti letech 19. století se již česká vlastenecká činnost nedá zastavit. Každý spolek se snaží budovat vlastní knihovnu s českými knihami.
Novoměstský sbor dobrovolných hasičů se od roku 1872 pyšnil knihovnou s 207 knihami. Řemeslnická beseda Hradiště byla založena v roce 1880. Její knihovna čítala 440 svazků. V roce 1893 vznikl dělnický vzdělávací spolek Havlíček. Pro své čtenáře měl 71 svazků.

 

Veřejná lidová knihovna
Veřejná lidová knihovna byla v Novém Městě nad Metují založena v roce 1890 z podnětu tělocvičné jednoty Sokol. Vznikla sloučením knihoven Sokola, Besedy Čelakovský a místního sboru dobrovolných hasičů. Půjčovní místnost byla na radnici. Obec poskytla navíc otop a světlo, úřady a spolky pak peněžitou podporu. Knihovnu vedli zástupci zakládajících spolků.
V roce 1907 byla při knihovně zřízena veřejná čítárna. Po říjnu 1918 se u nás situace v knihovnictví od základu změnila vydáním zákona o veřejných knihovnách obecných z r. 1919.Ten stanovil, že každá obec je povinna zřídit a vydržovat veřejnou knihovnu, každá větší obec i čítárnu, a přenesl tak péči o knihovny ze soukromých osob a spolků na obce.
Radní v Nové Městě převzali Veřejnou lidovou knihovnu pod svou správu 1. března 1921. Byla ustanovena knihovní rada a vedení knihovny bylo svěřeno kvalifikované osobě. Finanční příspěvek na udržování knihovny a nákup nových  knih byl stanoven podle počtu obyvatel.

Jindra Imlauf
V tomtéž roce dostává knihovna cenný dar – soubor 624 knih od paní Folkertové, sestry místního spisovatele Jindry Imlaufa, který ve čtyřiceti letech po těžké nemoci umírá.

Jindra Imlauf (1881–1921) je nedoceněným, dnes již zapomenutým autorem, jehož život i dílo poznamenala neustálá přítomnost nemoci a smrti, nejisté budoucnosti a utrpení. Je autorem psychologických povídek, cestopisných črt i románu Samojed. Dobře též fotografoval a překládal z polštiny. Vedl obsáhlou korespondenci s řadou osobností tehdejšího kulturního života.

Jeho původní knihovna se zachovala až po naše dny i s krásnými exlibris, z nichž většinu vytvořil Imlaufův přítel malíř Josef Váchal.

Rok po Imlaufově smrti již Veřejná lidová knihovna vykazovala 3406 kniha 520 registrovaných čtenářů.

Úspěšná léta
Roku 1926 byl knihovníkem jmenován Joža Tomek (1866–1941), místní Sokol, principál loutkového divadla, pamětník a populární osvětový pracovník. Půjčovalo se ve čtvrtek večer a v neděli dopoledne. Oblíbenými autory byli Jirásek, Baar, Dumas, Vrba, Rais, London, Hugo, Sienkiewicz, Hermann, Hais-Týnecký, Růžena Svobodová atd.

 

Dne 27. ledna 1931 knihovna změnila název na Městskou veřejnou a měla 3540 knih, z toho 720 naučných.

V období první republiky se knihovna několikrát stěhovala, bývala v budově soudu, v městském úřadu a také v místní sokolovně.

Častým návštěvníkem býval i Alois Jirásek, který k nám zajížděl z nedalekého Hronova na návštěvy ke svému příteli, kterým byl penzionovaný učitel Karel Janků (1841–1931), velký znalec historie a lidových tradic našeho kraje.
V letech 1936–1939 žil v našem městě spisovatel Jaromír John, Vlastním jménem Bohumil Markalous (*1882). Uchýlil se k nám, aby nalezl potřebný klid k tvorbě. Brzy se stal součástí novoměstského kulturního a společenského života a byl všude vítán. Sem za ním jezdili jeho literární přátelé Halas, Vančura, Nový, Mathesius, Biebl atd.

Válka a období totality
Druhá světová válka negativně zasáhla i veškeré kulturní dění v našem městě. Půjčování českých knih bylo zastaveno, mnohé publikace unikly zkáze jen díky odvaze novoměstských čtenářů. Ti si ale také hned po porážce fašistického Německa svou knihovnu obnovili. Svědomitě vraceli všechny předválečné výpůjčky, knižními dary přispívali jednotlivci i společenské organizace.
V té době již knihovna sídlila na Komenského ulici č. 22 naproti klášteru. Její vývoj v dalších čtyřiceti letech byl, jako u všech knihoven, poznamenán kulturní revolucí, socialistickou soutěží a ostatními dobovými tanci – knihovna musela např. sloužit i jako místní agitační středisko.
Mezi vedoucími pracovníky se vystřídali Božena Bžochová, Jan Votroubek, Vlasta Kubínová, Milena Hašová.

Stav po roce 1989
Déle než dvacet let vedla knihovnu Zdeňka Pfeiferová. V roce 1996 se knihovna oddělila od Okresní knihovny v Náchodě a stala se samostatnou příspěvkovou organizací města. Každoroční přírůstek činí i s fondem pro 12 okolních vesnic takřka 3000 knih.

Stěhování
Na podzim 2010 proběhlo stěhování knihovny do rekonstruované budovy bývalé pošty na ulici Komenského 30. Knihovna získala důstojné prostory pro rozvoj své další činnosti na mnoho desítek let. V létě 2012 se novým ředitelem stal Mgr. Vladimír Růžička, od 1. 1. 2017 pak na jeho místo nastupuje Bc. Lada Všetičková, Dis. Knihovna se mění v multifunkční zařízení jednadvacátého století.

Závěr
Od skromných vlasteneckých začátků tedy knihovna urazila velký kus cesty. Stala se důležitou součástí kultury města, slouží desítkám studentů a stovkám milovníků četby. Nebojí se moderních technologií, nebrání se inovacím. Čím je starší, tím má větší rozhled. Všem, kdo nějak přispěli k její dnešní podobě, patří dík.

 

Přehled literatury
Cejpek, Jiří a kol.: Dějiny knihoven a knihovnictví. Praha: Karolinum 2002
Dvořáček, Bohumil: Pohledy do minulosti Nového Města nad Metují. Nové Město nad Metují: Městský úřad, Městská knihovna a Městské muzeum v Novém Městě nad Metují 2000
Moravec, Jaro: Nové Město nad Metují a jeho kraj. Praha 1940

Sdílet na Facebook